Tak se hlásím u dalšího výletního článku. Ne že bych si myslela, že jste o Praze nikdy neslyšeli, možná ale nevíte, jak využít den, když do naší matičky měst zavítáte. Ať už se v ní ocitnete z důvodu nějakého večerního programu, nebo prostě jen Regiojet vypíše akci a vy ulovíte levné jízdenky… Následující procházku určitě doporučuji všem!
Začínáme – Petřín.
Pravděpodobně vystoupíte na Wilsonově nádraží známým pod názvem Praha hlavní nádraží neboli “hlavák”. Tak šup do automatu nebo trafiky nakoupit lístky na MHD (při celodenním pobytu doporučuji rovnou zakoupit 24hodinovou jízdenku) a ťapání může začít. Na tramvajové zastávce, ke které se dostanete skrz šílený park plný (většinou) neškodných bezdomovců, počkejte na linku číslo 9 směr sídliště Řepy a až paní z reproduktoru oznámí, že jste ve stanici Újezd, tak švihejte ke dveřím. Po cestičce v kopci je snad nemožné netrefit, nicméně pokud jste občas zmatení jako já, těch pár desítek metrů vás zvládne určitě zanavigovat každý, koho zastavíte a zeptáte se na cestu k lanové dráze na Petřín. Samozřejmě je možnost si celý ten kopec vyšlápnout po svých (častokrát vám ani nic jiného nezbyde, protože “lanová dráha na Petřín je z technických důvodů mimo provoz“), ale lanovkou, na kterou platí běžný lístek na MHD je to poněkud pohodlnější.
Vystoupíte si v druhé, konečné stanici a když si nespletete rozhlednu s televizním vysílačem, po pár minutách jste v cíli. Osvěžení limonádou v kiosku, výšlap na rozhlednu s výhledem na Prahu, zrcadlové bludiště… Možností máte mnoho a doporučuji využít všechny!
Pokračujeme – Pražský hrad.
Z Petřína existuje více cest. Buď můžete sjet zpátky na Újezd lanovkou, nebo si to na Újezd sejít z kopce, teď se ale zaměříme na trasu, která vás zavede k Pražskému hradu. Je to příjemná procházka, nejdete z žádného krpálu (což majitelé bolavých kolen jako já ocení) a po cestě máte mnoho míst, kde se uvelebit na trávě pod stromem a dát si sváču – ten stromový park podél cesty je fakt skvělý, určitě se vám zalíbí, hlavně pokud patříte mezi milovníky slackline, stromy jsou totiž pravidelně vysázeny s tak akorát velkými mezerami.
Po opuštění přírody se ocitnete v uličkách města, ve kterých následujte ukazatele k Hradu. A po chvíli jste u něj! Za návštěvu venkovních prostor se neplatí žádné vstupné, jen si musíte vystát (občas šíleně dlouhou) frontu u vchodu, nechat se zkontrolovat (občas šíleně sexy) vojákem a můžete si ťapat po nádvoří jak se vám zlíbí.
Prostory Pražského hradu lze buď opustit na druhé straně, směrem k Malostranské, ale pro ideální pokračování si představme, že jste vylezli stejnou dírou, kterou jste vlezli.
Turistíme – Karlův most a Staroměstské náměstí.
Když se dostatečně od Hradu vynadíváte na stříšky baráčků, vydejte se po cestě z kopce. Procházka starou Prahou je příjemná, domečky jsou rozkošné a navíc vás cesta dovede až na Karlův most, kde se zamícháte mezi stovky turistů. Okouknete Vltavu, ošmatáte sochy pro štěstí, vhodíte drobné pouličním umělcům a s trochou orientačního smyslu (nebo s nosem zabořeným do Google map) jste za chvíli na Staromáku. Co tam? No přeci Pražský orloj! Čekání na celou hodinu si můžete zkrátit okukováním zbytku náměstí, nebo jen tak odpočinkem na lavičce pod stromy. Bim, bam, bim, bam! A je to tady, celá mašinérie se dává do pohybu – pokud vám bude počasí nakloněno, začne přesně ve chvíli, kdy se postavičky rozhýbávají, romanticky pršet, aniž by zašlo sluníčko a vás to tak dojme, že podlehnete okamžiku a Enza vedle sebe překvapíte objetím, které rozdáváte ještě méně, než autogramy.
Hipsterujeme – Náplavka.
Všechna nejprofláklejší místa máte za sebou, můžete se označit za prvotřídního turistu, kterému nic neujde. A to jsme to v případě hluboké kapsy zvládli jen s poplatkem za MHD! Máte ještě čas? Nenechte si ujít Náplavku, doporučuji stranu od Palackého náměstí. Někdo z vás o ní může mít naivní představu, že zde potkáte všechny známé hvězdy (zdravím Andromedku) a možná skutečně i nějaké potkáte, to ale není cíl, se kterým tam jdete. Posedět si u řeky, užít si poslední sluneční paprsky, v případě splnění věkového limitu vypít i vychlazené pivko, při troše štěstí si poslechnout koncert. Jo, Náplavka je skvělá. Navíc jestli nejste uťapaní, vydáte se po břehu dál, pozdravíte nespočet kachen a labutí, rozplynete se nad rozkošnýma nutriema (pomiňme ten fakt, že je to šíleně invazivní druh, jsou fakt roztomilý), okouknete Vyšehrad, přejdete dvě křižovatky a objevíte se na další cestičce vedoucí kolem řeky, teď už nedlážděné, daleko víc přírodní, se spoustou laviček u cesty. Ať dojdete kamkoliv, nemůžete se ztratit, prostě se od řeky přesunete na silnici a ať se vydáte jakýmkoliv směrem, dříve nebo později narazíte na tramvajovou zastávku.
Sluníčko už nám zachází, den se chýlí ke konci a vy se příjemně unavení dopravíte na vlak domů s pocitem, že jste den v Praze využili na maximum. Navíc jestli vám nelezeme na nervy, jsme celý den s Enzem s vámi, takže nejenom že se neztratíte, navíc se i zasmějete, protože my jsme šíleně vtipné, jojo.
Kvalitu zmiňované trasy otestovala jak Andromeda Tarigannová, tak i důchodce Adam Salieri/nevimtoženskýjménoprostěnavždyckyAdam a oba vám určitě potvrdí, že je to super. A někdy v budoucnu to určitě potvrdí i slečna Hillová/Morseová, která má ale při návštěvě vždycky oči jen pro jídlo, a tak se s ní do žádnejch větších túr nepouštíme a místo toho vegetíme v Palačinkárně, nebo s Mekáčem v parku. Nebojte se Prahy, je sice veliká a občas mírně děsivá, ale zároveň i šíleně kouzelná.
S pozdravem,
řepa v Praze, M. Magpie