Scarlett Ch. Stratford – Našla jsem se spíše v tom mudlovském světě

Milí čtenáři, děkujeme za všechny ohlasy na minulý rozhovor. Dnešním hostem je slečna Scarlett Chiara Stratford, bývalá zmijozelská chytačka, nadaná studentka a, jak jsem při rozhovoru zjistila, i velmi usměvavá a milá dívka.

Dobrý den, Scarlett. Vítejte a děkuji, že jste přijala pozvání do naší redakce. Jak se vám vlastně daří a co se změnilo od té doby, co jste dokončila školu?

Dobrý den, děkuji za pozvání. Jak se mi daří, no, asi dobře, akorát jsem většinu času dost zaneprázdněná. Od doby, co jsem absolvovala, se toho stala spousta, například to, že jsem se vzdala kariéry famfrpálistky, o které jsem si myslela, že bude tou správnou cestou. Našla jsem se spíše v tom mudlovském světě a konkrétně tedy jako modelka a fotomodelka. 

Páni, to je opravdu zajímavá změna kariéry. Věřím, že v takovém oboru máte zajisté úspěch. Co vás vlastně vedlo k tomu, že jste se rozhodla stát se modelkou a ještě k tomu v mudlovském světě?

Zatím vlastně pomalu jenom začínám a rozkoukávám se. Myslím, že mě to vždycky táhlo k takovým věcem – jako malá jsem kradla matce boty na podpatku a vlastně i sestrám, kterých mám dohromady pět – a společně jsme si pořád zkoušely nějaké oblečení a chodily takhle po domě. Postupem času jsem z toho vyrostla, než mě zhruba tak před rokem na ulici oslovil agent. Takže to v podstatě byla náhoda. Rozhodla jsem se to nakonec zkusit a vyšlo to. 

Věřím, že máte před sebou skvělou kariéru. Je skvělé, že se vám nabídla možnost vydat se cestou, která vás lákala od dětství. Když se vrátím k vašemu studiu v Bradavicích, co vnímáte jako úplně nejzásadnější, co vám studium přineslo? 

Děkuju. Kdybyste se mě na tuhle otázku zeptala v době, co jsem v Bradavicích studovala, patrně bych jen protočila očima a řekla, že nic. S odstupem času to vnímám tak, že mě to celé kompletně změnilo. A to bylo nejspíše to nejzásadnější – nejde tak úplně o studium jako takové, ale spíše o lidi, profesory a vlastně veškerý personál. I přes to, že byli někteří profesoři přísní a já je za to nemohla vystát, teď už vím, že to s námi vždy mysleli dobře.

Často jsou to právě lidé kolem nás, kdo nás nejvíce ovlivní a zejména pak profesoři. Není tajemstvím, že jste byla zmijozelskou chytačkou. Změnila vás nějak i tato zkušenost?

Vlastně asi ano, pravděpodobně v tom, že je někdy potřeba umět spolupracovat a nespoléhat se jen sama na sebe. No, měli jsme jako tým skvělou kapitánku, která to s námi teda neměla zrovna lehké, ale vždycky se snažila a myslím, že právě ta její snaha a odhodlanost to s námi nevzdat mi tak trochu otevřela oči. Jo, a taky jsou malé plus tréninky, udržují vás ve formě!

To zní jako velmi dobrá zkušenost s famfrpálem. A co se týká výuky v Bradavicích, byl nějaký předmět, na který ráda vzpomínáte nebo byste ho dokonce označila za váš oblíbený?

Oh, tak to vám řeknu naprosto přesně – milovala jsem studium mudlů a to hlavně proto, že jej učila nejmilejší profesorka vůbec, April Robinson. A vlastně, měla jsem ráda všechno, co učil náš bývalý kolejní Lloyd. Ráda jsem ho chodila štvát, i když vím, že mě měl taky rád. 

Profesorka Robinson bude mít jistě velkou radost, až si článek přečte. I profesor Lloyd. Scarlett, moc vám děkuji, že jste si udělala čas na náš rozhovor a za vaše podnětné odpovědi a zkušenosti. Je ještě něco, co byste ráda našim čtenářům vzkázala nebo co by mělo zaznít a nezaznělo?

To doufám, pořád na ně vzpomínám. Moc děkuji za pozváni, bylo fajn být zase aspoň trochu součástí. A jediné, co bych vzkázala je to, ať se mají všichni rádi, ať jsou šťastní a ať myslí na to, že Bradavice jsou opravdu jedna z těch nejlepších životních zkušeností.

Velmi pěkný vzkaz, ke kterému nemám co dodat. Děkuji, že jste přišla a přeji vám hodně úspěchů v pracovním i osobním životě.

5