V čase letních prázdnin se po londýnských ulicích neproháněli jen děti na odrážedlech či kolech, byli tu i malí praktikanti. Ti, jen co dostali k rukám pozvánku a prošli pohovorem, obdrželi zvací dopis a v určený čas zamířili přímo do Velkoprodejny Mžourov, kde na ně čekala pověřená ministerská pracovnice Rachel. Ta každému malému dobrodruhovi rozdala pokyny k plnění praxe a malí lovci mohli vyrazit za dobrodružstvím, které jim nakonec přineslo maličké figurky kouzelných tvorů. K tomu, aby je získali, je ale museli nejprve vystopovat a chytit.
Někdo vyrazil do kouzelnické, někdo zase do mudlovské části Londýna, kde se rozhodl hledat kouzelné tvory, které Rachel společně s profesorskou pomocí z Bradavic umístili na nejobyčejnější místa.
Studenti ze všech ročníků se tak v bazénu mohli utkat s kelpií, která si lebedila v uzavřeném mudlovském koupališti se zkaženou vodou. Další zastávkou v mudlovské části Londýna bylo sportovní hřiště, kde právě probíhal trénink foxteriérů a jeden z nich měl podivně rozeklaný ocásek. No, každému bystrému očku došlo, že se jedná o hafoně, který je připraven zblajznout kdekomu tkaničky od bot i celé boty! O kus dál na dětském hřišti mohli všichni hledači najít trpaslíka, který tam prostě byl a obtěžoval všechny a všechno. No a co s ním jiného, než pořádně s ním zatočit a metnout ho nazdařbůh do všech luhů a hájů, no prostě pryč! No, a pokud hledači pořád neměli mudlovského prostředí dost, mohli se dokonce vydat i do nákupního centra, kde se mohli posilnit, občerstvit, a pokud prošli kolem klenotnictví, zpozorovat i drobné krádeže a odhalit zlodějíčka více než nenápadného a tím nebyl nikdo jiný, než hrabák.
Pokud se chytači a lovci nabažili mudlovské části, nebo se do ní vůbec ostýchali vydat, bylo několik tvorů přichystáno i v kouzelnických částech města. Třeba v takovém obchodu s kotlíky velké ale hlavně malé a začínající kouzelníky potrápila všudylezka, která si hověla ve zbytcích lektvarů a nejednomu kouzelníčkovi dokonce na chvíli ochromila hůlku. No a co dělat jiného, když vám nefunguje hůlka, než se jít trochu pobavit, třeba na pouť. Tam čekal u jednoho ze stánků, který nabízel střelbu na plechovky, skutečně zajímavý plyšák jako první cena. Bystré očko mohlo jistě zaregistrovat, že se nejedná o očarovaného plyšáka, ale polovida, který čeká na jejich parádní trefu. Do pyramidy z kelímků mohli malí čarodějové házet hned několikrát, a pokud jim to napoprvé nevyšlo, klidně se na pouť mohli vrátit. A kam se mohlo zavítat za lovem tvorečků dál? Poslední stanoviště nebylo nikde jinde než u sušenek a skvělého čaje v kavárně. Tam obsluha spolupracovala a hlídala několik kluběnek, které mohl kdokoli okukovat a mazlit. A jak je mohli malí čarodějové polapit? Nakonec každý po svém, ale nejvíc z nich se takhle na veřejnosti v kavárničce prostě podloubalo v nose.
No a ať studenti chytli jedno zvířátko, nebo polapili všechny tvory, které bylo možné v Londýně najít, nakonec si odnesli nejen splnění praxe, ale také památeční odznak a hlavně několik bodů do školního poháru za jejich snaživost!
2
